Když uplyne inkubační doba Willa a Maggie a Choi jim nechá udělat kontrolní testy, aby mohli být snad propuštěni z karantény. A skutečně se potvrdí, že jejich testy jsou čisté a proto jim Choi dojde oznámit radostnou novinu a propustit je z karantény. "To je super, díky za vysvobození z těch Rhodesových muk..." Ušklíbne se Will a Magie si k tomu taky přisadí své.

"Co Rhodes, ten je v pohodě... Ale nechci vidět ten bugr na oddělení, to budu muset srovnat do latě a pozoru, jistě jste mi z toho tam udělali holubník." Zakření se. "Ano, zajisté, ješte teď vyháníme poslední holuby..." Ušklíbne se Choi. "Tak už zmizte jinak si to rozmyslim a uvážu Vás ke Conorovi... A ty, tu budeš muset ještě zůstat, než budeš úplně fit. Vypadá to na pár dní ještě..." Řekne Choi. "Já vím, to už přežiju, díky za vše..." usměje se. "Za málo..." Řekne Choi a zase odejde po své práci. Conor napíše pak Robyn, že už je fit, že nebudou žádný následky a brzo bude jako rybička, snad už do jejího příjezdu. Robyn je nadšená z tak pozitivních informací a je ráda, že se vše daří jak má a pak mu i povypráví o tom jak se má na kongresu a nakonec se s pěknými slovy rozloučí a každý se vrátí ke své "důležité" činnosti, kterou mají rozdělanou. Respektive Conor se vrátí ke každodennímu lenošení a odpočívání.

Po týdnu se ale konečně dočká. Dojde za nim Choi s výsledky a konečně mu oznámí, že malárie byla poražena a tudíž může jít domů s tím, že ještě musí dobrat léky a do práce se vrátí tak za deset dní.

Rhodes je samozřejmě nadšený jak malé děcko z autodrahy a velice rychle se zpakuje a vyrazí domu do svého bytečku a pelíšku. Kde byt uklidí, nakoupí a řádně se připraví na příjezd Robyn, přeci jen dlouho se neviděli a při rekonvalescenci je taky velmi důležitý pohyb, aby zpět nabyla svalová hmota....

Naštěstí vše dobře dopadlo. Conor se plně zotavil a nikoho jiného neohrozil a po skončení nemocenské se rád vrátil ke své milované práci.